Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí kamarádi mne provází od mého narození. Tatínek měl především české fousky, úžasné lovecké plemeno, inteligentní, pracovité. Já stále toužila po štěňátkách. Ale provázela nás smůla. První feně nevyrostl zub a nemohla být uchovněna, bohužel nemohla předat své extrémní pracovní schopnosti. Po několika letech jsme pořídili další fenku ČF. Ta sice potřebovala trochu déle dozrát, ale stal se z ní také výborný pracant s výborným exteriérem. A hurá - uchovněna. Prvním krytí bylo neúspěšné, druhé ano, ale před půlkou březosti měla fena zánět a musela být vykastrována.

Když jsem poprvé otěhotněla a odstěhovali jsme se s manželem do našeho domečku, v té době jsem již toužila po border kolii. Ale mé úvahy směřovali k tomu, zda budu při mateřské zvládat své koně a temperamentní štěně. Rozhodli jsme se tedy pro "klidného" bernského salašnického pejska. Ze štěňátka vyrůstal hyperaktivní pes, ale úžasný k dětem. ron.jpg

Když jeho život v 10,5 letech skončil, byla jsem rozhodnutá pro border kolii. Na internetu bylo spousta inzerátů, ale mne zaujal jeden, kde byla štěňátka s PP po pasteveckých rodičích, se kterými se provádí také canisterapie. Rozhodnutí bylo hned, takovou fenku chci, pracuji u koní a oveček a canisterapie je zárukou klidné, vyrovnané povahy. Místo plánovaného výletu na Velké Pardubickou jsem si to s dětmi namířila do Hrádku nad Nisou - Donín, do Chs Golem a přivezla si svůj sen, naší Jukkynku (Jukka Golem).

1-tyden-pred-porodem-3.jpg

Tento výběr se vyplatil, z Jukky vyrostla velmi pracovitá pasačka, výborné povahy, milující děti a proti našemu berňáčkovi velmi klidná. V září 2014 jsme složili ZVOP, v září 2015 byla uchovněna.